Někdy mi to přijde až neuvěřitelné, jak málo dáme na principy, a jak moc pro nás znamenají pouhé „prostředky“. Jsou lidé, kteří se těší, že až budeme mít jiného prezidenta či vládu, bude to opravdu úžasné. Pořádají proto ustavičné kampaně a přemlouvají druhé občany. Další věří, že jakmile odstraníme peníze a zavedeme jiný systém „směny“, bude méně nerovnosti a více štědrosti.
Jako bychom někde v hloubi nevěděli, že ani změna osoby prezidenta či vlády, „vynucena“ částí obyvatel, samotné nastavení ustavičného očekávání „mocenské spásy“, drtivou nepřejícnost či kritičnost nevyřeší, nikam tím nezmizí. Kdo má v sobě hluboce uhnízděn návyk „shazovat stále autority“, bude to dělat tak jako tak. Důvody se vždy znova objeví. Dokud svůj návyk vědomě nezměníme. Jsme v moci svých návyků, anebo si je uvědomujeme a postupně je usměrňujeme.
Odstranění peněz a nastavení jiného systému (např. ekonomiky daru), třeba v systému štědrosti, jak o něm hovoří třeba podnikatel a filantrop Libor Malý*, je sice možností budoucnosti, ale platí zde to samé jako u předešlého. Štědrost buď sídlí (jako postoj) v našem srdci, vyzařuje a vyjadřuje „mezilidskou bratrskost“, anebo zde zatím ve většině nesídlí. Dá se jí sice učit, ale ne ji systémově vynucovat. A při jejím učení je ona „štědrost“ napojena na celý systém sdílených hodnot a osobní rozvoj ctností, ke kterým se zřejmě blížíme velmi pomalu. Být štědrý tak, že za to něco dostanu, je opět jen směna a vypočítavost, nikoli štědrost jakožto ctnost.
Takže s postojem: KDO ZA TO VŠECHNO (naše neštěstí) MŮŽE? – rozkrýváme spíše začátek nové, úplně jiné písně. Buď si postupně začneme (jako v zrcadle) ukazovat, že to naše vlastní pasivita, zahořklost, negativnost atd. vytvořili podklady pro naše častá onemocnění, pro to, kdo nám vládne, pro to, že vše převádíme na peníze. Na druhé straně pokud si toto přiznáme, můžeme vlastní aktivitou po malých či větších krocích měnit tento status quo a na příkladech „skutečně ctnostných“ si ukazovat, že to jde i jinak.
Pokud je schopen si postupně další a další člověk říci: ano, tohle jsem si svými postoji přivodil, tohle je odlesk mé životní pasivity – ano, touhle stravou, myšlenkami a emocemi jsem si přivolal tyto nemoci – pak zde je šance změnit své postoje a vyzdravět. Neboť v posledním důsledku můžeme (v mnoha mnoha ohledech) za daný stav věcí my sami.
*Odkaz k videorozhovoru s podnikatelem a filantropem Liborem Malým
http://video.aktualne.cz/dvtv/penize-skonci-snad-se-toho-dozijeme-doufa-libor-maly/r~72650cf8faf111e4ba38002590604f2e/