Tato krátká glosa míří k dnešnímu stému „výročí samostatnosti“. Nemám v úmyslu ani sumarizovat, ani glorifikovat. Podle mého názoru se o výrazné předěly v dějinách národů dělí vždy vyspělý jedinec a jeho příčinlivý duch v dané kultuře, který ale není v dané době vůbec nijak „odtržen“ od zájmů lidí kolem sebe, obyvatel daného území se společným jazykem a kulturou.
Nehledím v tomto směru na to, že používáme termíny jako „elita národa“. Vždyť ti, kteří byli v minulosti u světské slávy a zištného počínání, „kdo všechno zpeněží jen sobě ku prospěchu“, málokdy dokázali smysluplně propojovat a sjednocovat.
Sjednocuje vždy duch, duchovní kvalita a charakter ctností pro Celek – nebo chceme-li „provázání lidského ducha s Duchem Nejvyšším“.
Nemusíme být vyhraněně religiózní, abychom vnímali jak je to myšleno, když se podíváme na sjednocující díla a život Karla IV., Jana Amose Komenského, Rudolfa II., Jana Husa, Boženy Němcové, Karla Jaromíra Erbena, Aloise Jiráska, Františka Halase, Tomáše Garrigue Masaryka a mnoha dalších.
Někteří vidí v Češích národ stěžující si, odporující, věčně se stavějící na zadní. Jiní naopak pochlebující, prostořeký a s nedostatkem noblesy. K tomu vnímám, že zobecnění velmi často kulhají, v oblasti ducha zejména. Dav je podobné slovo jako veřejnost. Je to novinářské, politické a sportovní označení – bez vůdčí ideje.
Naopak je v české a moravské povaze cosi skrytého, co dokáže hbitě povstat v tvůrčím a obrodném rychlém vzmachu idejí a jejich vykonání – bohužel se tak děje v malé dobové frekvenci. Příliš dlouho tlejeme, než se vzchopíme…
I když trochu znám třeba situaci současného školství, české literatury, jazyka a uměn, jsem optimista v tom, že i zde prostě přijde obrodný okamžik. Jak tomu říkal francouzský filosof Henri Bergson „elán vital“. Okamžik vypnutí sítí mobilních i jiných, okamžik dalšího oživlého tvoření živých setkání, spolutvoření, a tím i vyprávění tvořených příběhů našich životů pospolu… vzmachu obrody, životních sil inspirace a tvoření si svého silného příběhu a cesty.
Právě z hloubky marnosti a nedostatku se často rodí noví Hrabalové, Kunderové, Vančurové, Hostovští… noví malíři, sochaři, vědci, zkrátka inspirátoři…
Kéž takový okamžik přijde brzy…