Komentáře: Stav bytostí, trpících ve válečném prostoru

Od: Anonym

Anonym — Tue, 23 Jun 2020 16:47:55 +0000

Od: mh.

mh. — Sun, 17 May 2015 05:58:04 +0000

Mimořádně příjemné vs. nedůvěra vůči Bohu:
Předpokládat, že v Bibli něco chybí je logika vytloukání klínu klínem (obdoba vyhánění „belzebuba belzebubem“). Stejně jako možnost nápravy „v příštím životě“ – toto „učení“ je (podle mne) krajně lživé v tom, že člověka vede k LENOSTI a NEODPOVĚDNOSTI.

(A má to „nádech“ i „dábelského“ pokušení ve smyslu nedůvěry vůči Bohu: „ne neposlouchejte Boha, on ví, že když to jablko sníte, budete jako on“.)

Hlavní CHYBOU však je spoléhání se na své vlastní „síly“. Katechizmus církve učí, že „milosti Boží je k spáse nevyhnutelně třeba“.

Přeloženo do soudobého jazyka: „CHYBY děláme denně KAZDÝ“ i „spravedlivý“ xx krát denně hřeší (ti nespravedliví ještě o něco více).

Ale teď pozor:

Pakliže za chyby(HŘÍCHY) trestáni nejsme resp. „navěky trestáni nebudeme“ – není a nebude to proto, že „MY SAMI“ své chříchy napravíme, ale proto, že Bůh JE vůči nám MILOSRDNÝ.
_________________

Když papež vyzývá (už zde na Zemi) k MILOSRDENSTVÍ není to akt „nespravedlnosti“, ale volání po tom, co si přeje Bůh.

Od: Sien

Sien — Sat, 16 May 2015 09:52:54 +0000

Re: zkušenost klinické smrti
Není nutné procházet klinickou smrtí pro takovou zkušenost. Pokud byste prošel v (bdělé, nikoli hypnotické) regresní terapii rozhledem do některého ze svých minulých vtělení, viděl byste vlastním vnitřní zrakem (své duše) co následovalo pro vás (vaši duši) poté a jak vypadá cesta do světla. Ohledně Ježíše Krista je vícero věcí kolem nových vtělení vyškrtnuto. Stačí si projít koncily a jejich rozhodnutí (např. vůči Origenovi). Bylo v zájmu Římské říše a posléze i katolické církve upevňovat „jediným životem“. Naopak tím, že by se ukázalo,že před Bohem jsme po smrti všichni odhaleni, by se černým obchodům a povyšování se v hierarchii církve zabránilo. Právě jako to, v čem si byli Essenci (Essejci) s Ježíšem blízcí – sdílení prostor, odevzdání majetku krom nezbytného, duše otočená k nebi a praktická činnost pomoci druhým. Pokud přijmete, že nepotrestané lumpárny v tomto životě mohou mít i výchovný smysl, tak by dotyčná duše měla mít možnost to v příštím životě srovnat a poučit se a ne navěky trpět. Ohledně Ježíše je případ vtělení složitější – ale stačí se s tím seznámit, např. u Rudolfa Steinera Páté evangelium.
Jedinečnost a individualitu nikdy neztrácíme, ale při každém vtělení si vytváříme jinou osobnost a ego, jinou vnější tvářnost pro daný život ve společnosti. S přípravou na smrt díky tréninku „tady a teď“ naprosto souhlasím.

Od: mh.

mh. — Sat, 16 May 2015 06:17:46 +0000

zkušenost klinické smrti
Lidé, kteří prožili tzv. klinickou smrt, hovoří o cestě „tunelem“ a následně o setkání se se světlem, které bylo „mimořádně příjemné“. (Dokonce i v Bibli je podobný příběh o vzkříšení Lazara, kterému se také už ani nechtělo navracet do života.)

„Rozjímat“ o stavu mysli pasažérů letu Germanwings stejně jako všech obětí válečných konfliktů nutně nemusí být přesné a pravdivé. (Tedy je správné, aby se zlé věci neděli a udělat vše proto, aby se jim předešlo. To ano. Že však je i smrt řešitelná plyne z příběhu Ježíše Krista (konkrétně z toho, že byl vzkříšen). Z příběhu JK bych také vyvozoval, že život žijeme jen jednou, a že duše člověka se vícekrát nikam „nevtěluje“. (Stejně jako Duch Ježíše Krista je stejný po staletí a JK se „nevtěloval“ znovu a znovu do žádného jiného tvora/člověka.)
______________

Úskalí uvažování o druhých vidím v tom, že život každého člověka je JEDINEČNÝ. (Myslím, že ani na smrt se nemůžeme připravit lépe, než když vědomně a co nejpřesněji prožíváme „tady a teď“.)