Mně např. funguje stlačení klávesy „Caps Lock“ a pak psát malá písmena.
_______________________

Jakkoli píšete, že už Vám tato informace nebude třeba… A pro případ, že byste našel odvahu a zájem a pustil se např. do knihy „Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci“ od Prof. Petra Vopěnky, v tom případě Vám bude také stačit jen čárka, Shift a „u“ na české klávesnici.

Na videu s Honzou se mi líbí 2 věci: první je zkušenost, že chyby na sobě vidí především on sám a tou druhou je vědomí Boha. (Viz slovo „Bůh“.)

V podstatě je to „jen“ jiná obdoba sporu, který zná matematika už delší dobu – stran pojetí povahy nekonečna.

POTENCIÁLNÍ (jednou se Buddha dokonalým stane) vs. AKTUÁLNÍ (Bůh do našeho světa a „života“ vstupuje a na něm se podílí už dnes).

Tak pane Sobek:

a) za nikoho nekážu. To mi nepodsouvejte. Vy také jste veden „kosmickým vědomím“ – nebo mluvíte „jen“ za sebe?

b) Reagoval jsem na text „pedola“. Pokud se cítíte být ve stavu hříchu, vyznávejte/vyznejte se knězi, ne mne. Já knězem nejsem a svátost smíření se (s Bohem) Vám tudíž zprostředkovat nemohu.

c) Uvědomování si a vyznávání – ve smyslu to formulovat a pojmenovat (a to i NAHLAS) svých HŘÍCHŮ není zdaleka neúčinné, jak si to myslíte. Naopak bych řekl, že je to VELMI důležitou součástí „hygieny duše“.

…“detailem“ však je, že hříchy Vám neodpustí „lidé v terapeutické skupině“ ani sám kněz. HŘÍCHY, které si Vy sám uvědomíte, a kterých litujete Vám může odpouštět a odpustit jedině Bůh.

Co tam však vidím celkem zřetelně, že dovolávat se Krista PROTO, aby z toho člověk (v tomto případě Vy) měl pro sebe výhody (viz „zachraň sebe NÁS“) je ŠPATNĚ.

Naopak reflektování svých vlastních HŘÍCHŮ a vin(nikoliv hříchů „těch druhých“) je Kristem přijato a pochváleno.