Pojďme přímo k věci. Pod tímto zvláštním označením míním podivuhodnou schopnost VCHÁZET DO DOMNĚNEK, že konáme jakési tajuplné duchovno, esoteriku, procházíme tajnou stezkou (starobylých mystérií) skrze trans, jsme iniciováni a tudíž „hluboce vidoucí“ – a mnoho dalších postojů k současné esoterice, duchovnu a tajuplným iniciačním mystériím.
Pro mě osobně leží kritéria duchovního (nebo lépe řečeno lidského) rozvoje a evoluce úplně někde jinde. Hlavní je nic si nenalhávající upřímnost k sobě samému, když si v bdělé přítomnosti všímáme toho, na co myslíme, co říkáme, a jaké jsou naše motivy a záměr. Lidské ctnosti jsou vždy o mnoho stupňů výše než domněnky o „výsostném povýšení“ sama sebe během „esoterického semináře o víkendu“.
Osobně mi velmi sedí postoj Steinerovy duchovní vědy (anthroposofie) v tom, že ukazuje logiku kroků a činností i s tím, k jakým vedly a vedou důsledkům. Jakýkoliv trans (ať je spuštěn sebevíce „duchovní“ drogou) může sice rozšířit pocit „vědomí a mimosmyslového výhledu“, ale za cenu toho, že se „věci budou dít“ bez jasné orientace vědomého já (duše). Je jen velmi málo mistrů umí děje pod vlivem drogy či v tzv. transu sledovat s přehledem a nezaujatě. A řídit se v nich jasností rozhledu své duše. Pokud tedy esoterika a duchovní hokus pokusy nemají být jen „uhranutím neznámem na horizontu“, je BDĚLOST a VĚDOMĚ KONAJÍCÍ JÁ podmínkou toho, že nejde jen o nějakou, sebelépe oděnou „astrální párty“.
Dalším bodem je VLASTNÍ PŘÍMÁ UČINĚNÁ ZKUŠENOST, pokud možno opakovaná a důsledně prozářená logikou toho, co je vnímáno, jaké jsou orientační body takové cesty a s jakou úrovní „duchovní hierarchie“ činíme zkušenost. Pokud někdo bez kontextu a bez skutečně ověřené duchovní komunikace hovoří o tom, že byl v zemi buddhů, že navštívil Ježíše, že tančil s Šivou, že byl zasvěcen tomu a onomu – jde povíce buď o „astrální představy“ nebo o možná skutečné duchové setkání – ale povětšinou v rámci duše dlící v astrálním, nikoli v duchovně realizovaném stavu. Nejde zkrátka o pobyt ve shodném stavu s duchovně sjednocenými bytostmi. Mezi zážitky (a snovým vědomím) v astrálních světech 4D a oblastmi hierarchií duchovní realizace Sjednocení (zde sedí termín Království nebeské) je mnoho zcela konkrétních rozdílů.
Zásadní věcí podle mne je, že naše zkoumající a do duchovní zkušenosti vcházející bdělé vědomí (raději zde mám termín – naše duše) si svoji bdělost v horních světech v bdělém stavu ROZŠIŘUJE, DOCELUJE, nikoliv že o ni v nějakém opojném stavu sebe-rozplynutí přichází. Pokud někdo tvrdí, že cílem je „se rozplynout“ či „být v stavu transu“, tedy být „mimo sebe“ (na úrovni duše) těžko může jít o bdělou a vědomou cestu k duchovní realizaci. Stav duchovního sjednocení by se spíše mohl připodobnit k „prostoupení a otevření se“ stavu, který v dané duchovní úrovni sdílím, v níž se cítím sjednocen. Je to opak „separovanosti“, oddělování se a izolace – ať už v čemkoliv. Stav naší duše (ducha) vchází do domovsky čistého rozměru a aktivity – kde spolupůsobí tak, jak je v dané úrovni umožněno.
Ohledně pokušitelských vlivů „astrální esoteriky“ se dá poměrně snadno orientovat – pokud nám je nabízeno něco, co pochází z dávných časů jakožto mystérium či akt iniciace. Je důležité jasně si uvědomit odkud SKUTEČNĚ daná inciace pochází, zda je i dnes platná a kam nám ukazuje cestu. Existuje řada aktivit bytostí luciferského a ahrimanského typu, které apelují na jisté „zakonzervování, ulpění“ do vizí starých časů a nabízejí „duchovní i smyslově lákající poklady“ za kterými se skrývají spíše naše slabosti, hédonismus, okouzlení energetickou slastí, povzbuzení duchovního klamu ve stavu pýchy „UŽ NĚKÝM BUDU“.
Dejme tomu, že nám někdo tvrdí, že nás zasvěcuje do starobylé moudrosti Egyptských faraonů, nebo do Eluisínských mystérií atd. Jde o něco, co by mělo či má mít s dneškem světa (a s námi samými) spojitost a AKTIVNÍ TVÛRČÍ ROLI. Můžeme telepaticky či jinak vzájemně komunikovat s Osiridem či Apollónem? Ověřit si, že dotyčný „zasvětitel“ s ním je nejen ve spojení, ale že jde o nějakou současnou duchovní smysluplnou vývojovou cestu? I když se to mnohým duchovním směrům nelíbí, my a celý živý vesmír se neustále obohacujeme a aktivujeme, směřujeme. Existuje ovšem skupina bytostí, která se rozhodla žít v určitém „zpoždění“ a neakceptovala vývoj v horních světech. Tlak luciferských bytostí je právě na bezčasí, na velkolepou hru s vědomím bytostí a jejích přáními. Jediný prostor, ke kterému se (z jejich úhlu) nelze zcela (bez svolení) dostat, spočívá v lidském sebe-vědomí na úrovni duše. Tam se vede skutečná bitva a rozhodování, jakému klamu se oddáme nebo hledáme-li cestu pravdy a skutečnosti v nejvyšším smyslu slova a poznatelnosti.
Co říci v závěru? Esoterické úlety mají různá jména, vždy je ale dobré ponechat si vlastní bdělost, soudnost a usilovat o ověřitelnou zkušenost. I mimosmyslové schopnosti mají totiž svoji logiku a zákonitosti, které je dobré ovládnout, nikoli se jimi nechat obelstít.